Shrnutí: Stoslovné minipovídky (drabble) na nejrůznější témata. Na časové ose zde.
Noc, kdy se vůbec nic nestalo
Výzva: Tiše a ochotně
Fandom: Harry Potter
Rating: K+
Londýn, 31.12. 1932
Ten dům byl starý, šedivý a nevlídný, obehnaný vysokým plotem, díky kterému trochu připomínal vězení.
Přesto se dnes všemi jeho místnostmi linula příjemná vůně jablek, jehličí a skořicových sušenek.
Chlapec tomu ale nevěnoval pozornost.
Seděl na okenním parapetu a s koleny přitaženými až k bradě pozoroval cestu před vstupními dveřmi.
Co kdyby se to stalo zrovna dneska?
Nedávno totiž zaslechl paní Coleovou, jak o něm tlumeným hlasem vykládala jejich kuchařce.
„… taková mladá, ta Raddleová… Pořád opakovala … pojmenovali Thomas po otci a Rojvol … po dědečkovi … dalšího neřekla a do hodiny umřela…“
Chlapec o těch slovech hodně přemýšlel.
Doteď myslel, že nemá vůbec žádné příbuzné. Ale co když se mýlil? Co když jeho matka sem, na práh londýnského sirotčince, zabloudila jenom nějakou divnou shodou okolností? Možná ho teď ostatní hledají – a až ho konečně najdou…
Dychtivě přitiskl tvář na sklo.
Ničím si nebyl tolik jistý, jako že sem rozhodně nepatří!
Lidé tu byli strašně divní.
Když jim prozradil, že dokáže mluvit s hady, paní Coleová mu okamžitě vypláchla pusu mýdlem, aby ho odnaučila lhát. Ještě pořád tu odpornou pachuť cítil v puse. Starší děti se mu pošklebovaly, a když se správcová na okamžik otočila, Billy Stubbs po něm hodil nahnilým jablkem.
Navíc mu všichni pořád něco nařizují, a když hned neposlechne, jsou z toho samé mrzutosti.
Jako zrovna teď.
„Thomasi Raddle!“ Paní Coleová vypadala dost nahněvaně, když ho rázným pohybem stáhla z parapetu dolů. „Okamžitě zalez do postele a koukej spát! Kolikrát musím opakovat, že nikdo nepřijde. Kdo by taky o takového zlobivého a prolhaného hocha stál?“
Té prosincové noci u dveří napůl zapomenutého sirotčince opravdu nikdo nezazvonil.
Venku začalo sněžit a chlapec, unavený marným čekáním, nakonec přece jen usnul.
Zdánlivě se nestalo vůbec nic.
Pouze kdesi uvnitř dětské mysli se něco znovu posunulo o maličký, sotva postřehnutelný krůček směrem k temnotě…
Sabotéři
Výzva: Z komára velbloud
Fandom: Harry Potter
Rating: K+
Profesorka studia mudlů, Charity Burbageová, rozhořčeně zašermovala rukama.
„A tohle mi dělají pořád, Severusi! Snaží se sabotovat každou mou hodinu – tví Zmijozelové! Podívej!“
Velbloud, hovící si vprostřed učebny, po ní loupl krvežíznivým zrakem a koutkem tlamy vypustil provazec odporně napěněných slin.
Ředitel zmijozelské koleje potlačil pousmání. „Vcelku zdařilá přeměna, řekl bych.“
„Na to se neptám! Chci vědět, jak bys na mém místě zareagoval ty.“
Lehké mávnutí hůlkou změnilo velblouda zpět v nepatrnou mušku, která s úlevným písknutím vylétla otevřeným oknem.
„Na tvém místě, drahá kolegyně, bych se studentům dřív, než začnu probírat mudlovská přísloví, pokusil ozřejmit význam slov obrazné vyjádření.“
Můj Pane
Výzva: Řekni mi něco, co nevím
Fandom: Harry Potter
Rating: K+
Popravdě, Lucius Malfoy nevěřil, že Pán zla někdy znovu povstane.
Nyní, na hřbitově Malého Visánku, když si dvojice rudě planoucích očí propalovala cestu do jeho mozku, však musel uznat, že se fatálně mýlil.
„Luciusi, můj kluzký příteli –“
Zatraceně! Co teď?
Ukonejši TO. Zalichoť TOMU. A potom zjisti, jak TO zabít!
Přestože se uvnitř ještě celý třásl, Malfoyův zmijozelský mozek pracoval bezchybně. „Mistře,“ promluvil hlasem plným podlézavého obdivu, „všichni dychtíme dozvědět se… snažně vás prosíme, povězte nám… jak jste to dokázal… takový zázrak… jak se vám podařilo vrátit se zpět…“
A ten blázen mu to v následujících odstavcích knihy opravdu všechno vyžvanil.
*
Poznámka: Škoda, že Harry, celému výstupu rovněž přítomný, nebyl tenkrát schopen lépe poslouchat. Kdyby ano, nemusel by následující dva roky trávit střídavě s hlavou ponořenou v Brumbálově myslánce a extrémní turistikou po nepřístupných jeskyních.
A ještě pro úplnost – a také z úcty k autorce knižní předlohy a jejím českým překladatelům – musím uvést, že poslední přímá řeč je doslovným přepisem kánonu.
Odvážně se pustit tam,
kam se dosud nikdo nevydal
Výzva: Byla cesta, byla ušlapaná
Fandom: Harry Potter
Rating: K+
Nestávalo se často, aby Lucius Malfoy pochyboval o sobě nebo o svých rozhodnutích.
Avšak toho dne, kdy na Narcissině nočním stolku našel pohozenou tu… věc…, jeho sebevědomí doznalo značných trhlin. Zpočátku se to celé samozřejmě pokusil odmávnout jako jeden z oněch mudlovských literárních nesmyslů, jimiž je od určité doby v míře více než hojné zásoboval jejich syn.
A které on sám s pocitem hlubokého vnitřního zadostiučinění pravidelně předával skřítkům na zatápění v krbu.
Jenže tahle povídka byla… Jiná… Znepokojující…
Místo aby v ní Draco spořádaně skotačil s panem Potterem, nebo – Merlin nedopusť – se slečnou Grangerovou, tentokrát pojednávala o něm a jeho manželce. Na tom samozřejmě nebylo nic až tak divného, podobných skvostů už skřítci dokázali zpopelnit několik velkých košů. Co ho znejišťovalo, byla skutečnost, že v této povídce byla jeho Cissa doopravdy nešťastná! Nešťastná a znuděná v manželství, nápadně se podobajícímu zlaté kleci.
Jak četl dál, jeho nervozita vzrůstala.
Zahrnoval svou ženu těmi nejlepšími a nejdražšími dárky, ale ona přesto strádala a chřadla marnou touhou po troše obyčejného lidského tepla.
Když se nad tím zamýšlel, nezdálo se mu sice, že by Narcissa chovala jakékoli výhrady proti diamantovým náušnicím nebo novému hábitu ze stříbrné lišky, stejně jako proti jejich každoročním vánočním pobytům na Francouzské riviéře, jenže člověk nikdy neví… Navíc Narcissa nepatřila k onomu druhu žen, které by si neustále na něco stěžovaly. Buď mlčela, nebo konala. A to ho právě děsilo ze všeho nejvíc. Zlomyslný ďáblík pochybnosti se pevně usídlil v jeho mysli a už kolikátou noc mu nedopřával klidného spánku.
Třetího dne nad ránem konečně padlo zásadní rozhodnutí.
Letošní vánoční dárek musí pojmout nějak netradičně, vtipně a zároveň srdečně.
Pro všechny případy.
Ponechá stranou bezpečně vyšlapané cesty a odvážně se pustí tam, kam se dosud žádný Malfoy nevydal…
Zachraňte Harryho!
Výzva: Po krk v podmáslí
Fandom: Harry Potter
Rating: K+
Ginny Weasley-Potterová vzlykla. „…Harry… volal letaxovou sítí… Prý vůbec nepřijde domů…“
„Jako bystrozor má spoustu práce,“ pokusila se ji uchlácholit Hermiona.
„Vím, ale…“ Mladá paní Potterová si rukou mimoděk pohladila vypouklé bříško. „Mluvil z cesty,“ špitla. „Prý nepřijde, protože trčí po krk v podmáslí.“
V tom okamžiku v krbu zahučely smaragdové plameny, ze kterých vyskočil Harryho nejlepší kamarád Ron.
„Nazdárek, děvčata! Ginny, mám ti od tvé drahé polovičky vyřídit, že má všeho až po krk. Jeho korunního svědka nejspíš pěkně podmázli, takže na tom případu uloupených černomagických artefaktů bude muset pracovat celou noc. – A mimochodem, prý můžu sníst jeho večeři.“
Jak Martian sněžila
Výzva: Sliby se maj plnit nejen o Vánocích
Fandom: Harry Potter / Ze života
Rating: K+
Usedám ke klávesnici s jasným cílem: dokončit už zjara ohlášenou vánoční povídku.
„Bude to o mně?“ Odkudsi vykoukne rozčepýřený blonďáček s nápadnýma modrošedýma očima.
„Ne, Scorpiusi, chci psát o tvém tátovi a tetě Hermioně.“
„To není fér! Slíbilas, že mi na té počítačové věci uděláš mudlovský sněžítkový kouzlo!“
„Mudlovské sněžítkové“, opravuji automaticky.
Dotčeně ohrne spodní ret. „Občas jsi horší než babička s dědou dohromady, víš to? Navíc pořád říkáš, že sliby se musí plnit. Že jako dítě potřebuju pozitivní výchovné vzory. Pokud mi neukážeš sněžítkové kouzlo, vyroste ze mě morálně narušený jedinec.“
Paráda. Přesně takhle to končí, když si člověk pustí fiktivní postavy příliš k tělu.
Ještě horší ale je, že ten klučina má možná pravdu.
Tak dobrá, povídka odsunuta stranou.
Začínám instalací vhodného grafického programu.
Následuje zjištění, že ten mizera pracuje zcela neintuitivně.
Potupné, ale hledám záchranu v četbě návodu.
Dalším bodem je záchvat paniky. Co, u Merlina, znamená maska vrstvy? A jak mám do statického obrázku vložit animaci?
Čas nemilosrdně letí.
Blonďáček mi zvědavě nakoukne přes rameno. „Ještě to nemáš? Děda sice říká, že živlová zaklínadla zvládají jenom opravdu silní kouzelníci nebo čarodějky, ale když máma s babičkou zasněžovaly kopec u nás doma, abych mohl sáňkovat, netrvalo jim to ani deset minut.“
Má odpověď je stručná: „Grrrr!“
V tu chvíli počítač škytne a bez výstrahy vymaže veškeré dvouhodinové úsilí.
„Jujda, někam ti to zmizelo.“
„Scorpiusi! MLČ!!!“
Takže znova.
Ručně animovat políčko za políčkem.
Nezešílet.
Optimalizovat.
Nahrát na úložiště.
Vychutnat dramatický okamžik pravdy.
Tajím dech a pro jistotu zavírám oči.
A potom…
„Hůůůstý!“ zajásá blonďáček do mého ucha.
Jsem připravena prasknout pýchou, když vtom mi dojde, že ten nadšený výkřik nepatří obrázku na monitoru, ale pohledu z okna, před nímž jako by právě někdo roztrhl peřinu.
Inu, ať se člověk snaží sebevíc, matička Příroda vždycky zůstane tou nejúžasnější čarodějkou.
Cui bono?
Výzva: Jednoduchá složitost
Fandom: Harry Potter
Rating: K+
(VAROVÁNÍ! Obsahuje spoilery (celkem dost spoilerů) na údajně osmý díl HP kánonu –
divadelní hru Harry Potter and the Cursed Child.)
Harry rozpačitě obrátil poslední stránku scénáře.
„Takže?“ protáhl Draco.
„No, ehm… asi máš pravdu. Celé je to strašlivě složité a překombinované. Cestování časem a alternativními realitami, já jako neschopný otec, Albus dlouhodobě frustrovaný, Bellatrix těhotná s Voldemortem a tys pro změnu nešťastně ovdověl.“
Dracovy tváře lehce zrůžověly. „Ujišťuji tě, že důvodem, proč Astorie dočasně vyhledává ústraní rozhodně není její smrtelná choroba.“
Harry překvapeně zamžikal. „Takže znovu čekáte rodinu?“
„Opovaž se o tom někde žvanit!“
„Dobře,“ přikývl Harry. „Ale to pořád nevysvětluje, proč nám ONA,“ významně zamával scénářem, „už zase tohleto dělá?“
„Směšně jednoduchá odpověď, Pottere. Protože je to úžasný byznys.“
*
Poznámka: Harry Potter and the Cursed Child je název divadelní hry britské autorky J.K. Rowlingové, kterou napsala spolu se scenáristou Jackem Thornem a režisérem Johnem Tiffanym. Premiéru měla 30. července 2016 v londýnském Palace Theatre ve West Endu. Scénář vyšel i v knižní podobě. Pokud najdete odvahu a přelouskáte to, jistě si názor uděláte sami… Osobně jsem toho mínění, že napsat (celkem podprůměrnou) fanfiction na své vlastní dílo a pokusit se ji fanouškům vnutit jako pokračování kánonu, vyžaduje od JKR poměrně značnou míru odvahy/drzosti. (Nehodící se, prosím, škrtněte.)
Čas hrdinů
Výzva: Poslední hodina
Fandom: Harry Potter
Rating: K+
Ginny Potter-Weasleyová usedla ke stolu, aby pořídila seznam věcí na dnešní nákup.
„Jsi mrtvá!“ zaječel v tu chvíli její prvorozený odkudsi z patra. „Tohle je tvá poslední hodina, příšero!“
Odpovědí mu bylo Alovo přidušené zachraptění, podtržené zoufalým výkřikem nejmladší Lily.
Ginny se vymrštila, jako blesk vylétla po schodech a odhodlaná bránit své potomky před vším nebezpečím světa rozrazila dveře.
„Ahoj mamko.“ Tři páry očí na ni hleděly s výrazem absolutní nevinnosti.
„Co tady vyvádíte?!“
„Hrajeme si. Na tebe a taťku v tajemné komnatě. Já jsem bazilišek,“ ozřejmil Al, pečlivě omotaný její hedvábnou šálou s batikovým vzorem. „Že vypadám fakticky děsivě?“
Nikdy nenapsaný epilog
Výzva: Hloupostí to začíná
Fandom: Harry Potter (časově navazuje na Malfoyovské střípky IV.)
Rating: K+
Ron několikrát naprázdno polkl, jak se tu informaci pokoušel strávit.
„Děláš si srandu, že jo?“ vypadlo z něj nakonec.
Harry zavrtěl hlavou.
„Kámo, nechci se hádat,“ pokračoval Ron, „ale tohle mi vážně nepřijde jako dobrý nápad. Pozvat na famfrpálové utkání mě a zároveň Malfoye. Dobře víš, jak ho nesnáším. On je na mě taky alergický –“
Jenže v Harryho hlavě se už před nějakým časem zrodil plán, kterého se v žádném případě nemínil vzdát.
„Nenutím tě. Ale je to na Kudleyské kanonýry proti Quiberonským camrálistům,“ nadhodil pokušitelsky. A zmizel ve smaragdovém víru letaxového prášku dřív, než jeho kamarád stačil cokoli namítnout.
*
Famrpálový stadion byl přeplněný tak, že se vzájemně nesourodá trojice mužů jen s obtížemi prodírala na určená místa.
„No dobře,“ zafuněl Ron. „Přesvědčil jsi mě, Harry. Ale vedle něj,“ pohodil hlavou směrem k Malfoyovi, „sedět nebudu.“
Dracovy šedé oči se pohrdavě přimhouřily. „Nápodobně, Lasičáku. Ještě bych od tebe něco chytil.“
„Sklapni, Fretko!“
„PROSÍM,“ zasáhl Harry, „mohli byste oba trochu ubrat.“
„Samozřejmě. Pokud tuhle Lasičáka necháš naočkovat proti vzteklině.“
„Kreténe!“
Harry měl dobrý úmysl, ale taky jenom jedny nervy. „Víte co, vy dva? Klidně se tu navzájem třeba sežerte! Já si jdu opatřit něco k pití, protože tohle střízlivý nejspíš nedám.“
*
„Není nějaký nervózní?“ protáhl Draco, sotva jim Harryho záda zmizela v davu.
„Asi jsme ho fakt naštvali,“ zahuhlal Ron, pohled upřený kamsi na oblohu.
„Sotva mohl čekat, že si radostně padneme do náruče.“
„Harry je takový.“ Ron zalovil v pytlíku bramborových chipsů. „Vždycky věří v nemožné.“ Potom váhavě naklonil sáček k Malfoyovi. „Chceš?“
„Je to samý přepálený tuk.“
Ron se uchechtl. „No právě. Bude ti po nich nádherně špatně.“
Harry, skrytý za nedalekým sloupem, spokojeně upil máslového ležáku.
Nerad by to zakřikl, ale měl velmi příjemný pocit, že po létech zmatků konečně alespoň něco začíná být tak, jak má být.
* Neplecha ukončena *
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku.
Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv.
Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým,
kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.